Když Bůh dělal čas, udělal ho DOST, říká irské přísloví. Chci se v tom DOST koupat.
Zahlédla jsem někde ilustraci lidí čekajících ve frontě na smrt s popisem, že nikdo nikdy neví, kdy na koho přijde řada. Takovou frontu stojíme všichni. Cítím smutek z konce, lidé odcházejí, mizí, nejsou... právě koncem listopadu přišla na řadu i naše sestřička Šárka z obvodu. Dceřina doktorka se tedy rozhodla ukončit praxi, nepokračovat. Velkou lítost vnímám také z neuskutečněných snů a přání. Jooo, třetí týden je čistý malancholik!
...jedete na místo – do budovy – ke které celý život vzhlížíte; toužíte být její součástí, její minulostí, současností i budoucností; chcete zde žít, učit se, potkávat, prolínat se, chcete zde všechno... jmenuje se UMPRUM, naproti rudolfinským múzám, na náměstí Jana Palacha.
Je to snad nějaká nemoc, milovat domy?
Neměla jsem dosud tu čest milovanou budouvu navštívit. Až letos. Vezla jsem Dittě (ve škole pracuje) čerstvě vyrobený diář z knihařského ateliéru. Zrovna děsně chumelilo a já deník cestou z Dejvic schovávala pod kabátem. Na kruháku mi krupičky sněhu bombardovaly obličej.
Do snové školy jsem tedy konečně vstoupila a až k vrátnici došla...
Vysoká škola umělecko-průmyslová nemá ve svém repertoáru nic, co by mne nezajímalo: studijní obory malby, sochařinu, ilustraci a grafiku, architekturu, oděvní, textilní, produktový i grafický design, fotografii, keramiku a porcelán. Chtěla bych u všeho být! Kolik životů bych na to potřebovala nevím, ale nově jsem si doma vybarvila fotografickou zeď; kytku ’22; mé portrétní pozadí:
Mám ráda žlutou a fialovou. Žlutá a fialová? Kosatec.
Květy duhy, oči nebes.
Kosatce se nejspíš pěstovaly již před více než 7000 lety, ale věrohodné zprávy o nich máme až z Egypta. Byly totiž jmenovány mezi válečnou kořistí, kterou ze syrských válek kolem roku 1950 př. n. l. přivezl faraon Thutmos.
Fialová je prý melancholická, osobitá, náročná, značí zastřené vzrušení, skryté tajemství vyvolávající znepokojení, zdrženlivou střízlivost, pokoru, skromnost. Ve fialové kapucce jsem před nějakou dobou fotila Husitku Mariku, farářku. Potkáváme se pravidelně, mám na její laskavosti závislost. Přeplula oceán na plachetnici ve třech lidech... rozhovor s Marikou zde.
Další dobrodružka na palubě
Irové říkají, že pivo Guinness špatně snáší přepravu. Myslí tím, že ačkoli se vyváží do celého světa, nejlépe chutná právě v Irsku. Tam jsem nebyla, nejsem příliš horlivý cestovatel. Zato mi nejvíc chutná tmavé pivo. Je sladké. Na naší základně U Voraře si dávám řezané. I oslavovali jsme zde narozeniny Zuzu, našeho ledňáčka. Zuzanka je učitelka, zástupkyně, náhradní maminka...být děckem, chcete Zuzanku, tak to prostě je. Dcera si ji ve třech letech neomylně přivlastnila a ze školky přivedla k nám domů.
Zuza je ... dobrodružka. Při vybírání narozeninového dárku jsem automaticky sahala po glóbusu. Cestování prstem po mapě je mi vlastní, ne však pro Zuzu. Jen co se vrátila z Finska, odebrala se na Srí Lanku, nemluvě o Thajsku, bulharských festivalových cestách.. po všech čertech... Stačí zmínit, že na loňských letních X-Challenge – stopovací akci po Evropě – si stopla letadlo. Skutečně se jí podařilo domluvit, že se proletí ultralightem pouze za umytí letadla. Taky vystoupila na pódiu folkového hudebního festivalu s písní Tři čuníci. Má unikátní zážitky. Vše nej, náš ledňáčku milovaný!
Všichni milujeme bunbonambo
Jeřáby pomalovaná miska na vietnamskou polévku Bún bò Nam Bộ včetně hůlek byl narozeninový dárek. I pár čokoládových bonbonů jsme do misky hodili. Na zimní období, smutky, či melancholie zabírají náramně.
I tanec je léčivý. Indický tanečník Ajeesh Krishna je okouzlující. Radost pohledět. Objevila jsem ho na Instagramu. Taky jsme s kamarádkami tančily...
Ale prosím, nezapomínejme na čirou a průzračnou přímočarost, ať žijem !
