Skutečně za poslední tečkou minulého blogu Week 1 přistála bomba! To byla ovšem jiná sprška, než vyvoněná KOUPEL diamond dust nebo black rose.
Facebook, která že to Meta?!
Když Facebook ohlásil změnu jména, mělo to i jednu nečekanou dohru. Americký technologický gigant se nově jmenuje Meta. Stejný název nese i pražská nezisková organizace, podporující děti s odlišným mateřským jazykem a jejich učitele. A právě té zrušil Facebook na své síti bez upozornění stránku. Prý zneužívá identitu technologického giganta.
FCB i nám dal tento týden dost zabrat. Dostala jsem se –zřejmě vlastní nepozorností– do nějakého víru žádostí o přátelství od fake účtů propagujících porno. Přátelé, to bylo něco nevídaného! Více než čtyřista profilů jsme doma všichni probírali, mazali, odebírali, blokovali.. a chodily stále další. Bylo by snažší účet zrušit a založit nový. Příště snad už ani to ne. Za deset let, co na Facebooku pobývám se nic podobného nestalo.
Začetla jsem se do článku na danou problematiku:
Facebook prakticky zcela přestal kontrolovat závadný obsah a ignoruje nahlašování..
Jde o nové fake účty, také o účty hacknuté, strojově přeložené do češtiny. Jak se ve Facebooku zbavit záplavy žádosti o přátelství od fake účtů? Nastavit si, že žádosti o přátelství můžete dostat pouze od přátel vašich přátel.
Tak jsem to nastavené měla. Dále čtu, že výše popsané řešení nezafunguje, pokud někdo z vašich přátel ochotně kliká na jakoukoliv žádost o přátelství a tyhle účty si přidá. Pokud navíc nechává dostupný přehled vlastních přátel, tak se dostanou i k vám. Uufff !
Uklidňovala jsem se vitamíny..
..a čtením směsi bylin, kterou máme aktuálně v kuchyni ke konzumaci:
Rehmanie lepkavá, Pivoňka bělokvětá, Koprníček wallichův, Kdoulovec ozdobný, Ptačí zob lesklý, Eklipta plazivá, Kozinec blanitý...
Ale zase i zábavné a poučné zprávy se na FCB dozvídám. Například z LA CASA BLŮ lekce výslovnosti..
Jak se správně řekne Quesadilla?
Ne Kesadela ani kiss Adéla… Správně je Kesadyža, nebo Kesóška a argentinsky Kesadyša.
La Casa Blů je restaurace na rohu Kozí ulice, založena roku 1996 chilským Pražákem a současným většinovým majitelem Jorgem Zúňigou Pavlovem a jeho tehdejším společníkem. Jedinečné místo v Praze, malá oáza, kde se střetávají rozličné kultury, jazyky a myšlenky, doprovázeny vřelou péčí obsluhy a zvláštním kouzlem Latinské Ameriky. Byl zde natočen kultovní film Samotáři. Ne jeden mejdan jsem zde zažila. I tanec. Chorchouše trochu znám a mám ráda, píše knížky, provozuje domácí literární kavárnu v Českém Krumlově...
Ženy prý uklízejí jen proto, že jsou líné hledat.
To nevím, ale do Pragovky jsme my ženy šly slavit narozky Šárky.. houpat se na houpačce, pít víno, jíst dobroty, bavit se a tančit.
V Kolbenové ulici jsem kdysi bydlela, byl to první pronájem po střední. Nachází se zde Kafe Pragovka. Píše se: Jsme dějištěm nejrůznějších akcí v srdci Vysočan. Kofeinová tankovací stanice v kulisách vysočanského industriálu. Centrální osvěžovna komplexu Pragovka. Montovací linka na radost.
Je to tam fakt hezký.
Retrospektiva frčí
Jak jsem si tak byla myšlenkami v dálkách, vyskočila z galerie vzpomínka na rokokový účes. Zamotat a zasponkovat pár pramínků a stoupnout si pod rokokovou konkávní mušli a hnedle mám přes tisíc shlédnutí. Obvykle mívám shlédnutí okolo patnácti. Ať žijou algoritmy! Kdo se má v tom virtuálním světě vyznat?
WEEK2 ... a popojížděčky autem, byla děsná kosa na můj vkus ... něco umění z Lázeňského domu, vedle sv. Klimenta, nejstarší dochované sakrální stavby Městské části Prahy 7 ... a v garážích Churchilla ... takové jsou prosím vizuální střípky.
Že osada Bubny v pražských Holešovicích byla rybářská je logické, když je v blízkosti řeka. Ale, že Eliška Přemyslovna přispívala na bubenský kostel a hřbitov je zajímavé. První zmínka o kostelíku sv. Klimenta je z roku 1234. Svatoušek Kliment byl čtvrtým papežem, jeho pontifikát se datuje do let 88/92. Je zobrazován s kotvou, protože ho podle dvou verzí za hlásání víry hodili do Černého moře, nebo do Tibery s kotvou uvázanou na krku. Dle třetí verze zemřel stářím, snad tak.
A ještě jedna zajímavost:
Jan Werich na starém Holešovickém hřbitově v roce 1968 natočil s Vladimírem Škutinou pro Československou televizi část vzpomínkového cyklu Přiložte životopis. Protože nebylo možno sehnat klíč od vrat k hřbitůvku, všichni, včetně pana Wericha, jsme ta vrata přelezli. I zvukaři s aparaturami. Hrobeček vojína Václava Hory byl zasněžen a byla vůkol atmosféra jak v Raisových Zapadlých vlastencích..., popisuje Škutina.
Model na scénu
Protože je Diář 2022 pěkný model, nemůžu se na něj vynadívat, ukážu, co vše na Deníku v druhém týdnu stálo a jak mu to slušelo:
Přátelé, chce to klid a nohy v teple, svatá pravda.
Daří se to na jedničku v botách Coqui čti Koky. Ale u nás doma neznámkujeme.
