• Andrea A. Fantová

PÍšu, PÍšeš, PÍšeme ~ π π π ~ Week 22

Bylo mi ctí, nechat si podepsat deníček od některých dětských výherců Literární soutěže, kterou jsem spolu s dalšími hodnotila. To diářek ještě nezažil, ještěže jsem deník na udílení cen vzala. ---byl na výletě---

Dnes se může pyšnit jmény kolegů psavců, budoucích velkých autorek, autorů, spisovatelek, spisovatelů, a kdo ví? Někteří svou práci na téma Jak mohu pomoci planetě Zemi na galavečeru recitovali.. v Emauzích zaznívala také hudba i zpěv. Mluvila jsem do mikrofonu a můj muž byl překvapený, že mě ještě nikdy prý s mikrofonem v ruce na veřejnosti neviděl. No tak vidíš. Mikrofon byl jenom jeden a moderátor Slávek Boura se o něj s námi porotci, organizátorkou soutěže a ředitelkou Art Botič, starostkou i místostarostou Prahy 2, i samotnými výherci rád dělil.

Děti jsou fajn, trávím s nimi ráda čas. Když mohu být nápomocná třeba u závěrečných zkoušek, jakobych sama další zkoušku zvládla. S Rózou jsme při závěrečkách na Umělecko-řemeslné škole v Podkovářské vyčarovaly Bellatrix z Harryho Pottera. Vyrobila skvělou paruku i make-up. Já nasadila kontaktní čočky a řádně uchopila hůlku Draca Malfoye.

Když mne Rozárka do korzetu šněrovala, bystře poznamenala, budeš mít konečně pas, jak jsi vždycky chtěla, viď? Měla bych, kdyby utáhla víc.. už vím co budu o prázdninách dělat! Ještě nikdy nedělala? -buchty na břiše tzv. břišáky- ucvičím se třeba k smrti. Jako Bellatrix jsem nesmrtelná... můžu dělat co chci a taky to tak dělám:

Kde dostanu prostor, tvořím, kde nemají čisté svědomí, tam děsím.

Klaunici někdo ukradl kabelku, anebo taky pro dobrotu na žebrotu, neslo se na Dětský den Prahou 2 .. já dělala s dětmi na Folimance Masky a můj žlutý batoh nikdo naštěstí neodnesl. Hmm, o divnostech prvního červnového dne, i dnů následujících, raději pomlčím, ať samy vyjdou najevo okolnosti nedobré! Dobré bylo se z šíleného dne k večeru rychle přesunout za zpěvačkami a zpěvákem na sbor, ještě jsem je stihla. Společnost krásných milých lidí, mi udělala moc dobře. Jsem v bezpečí mezi tátou a mámou, se sestrami.

Dcera říká, že jsem jako pes a kočka dohromady. Jako pes si nezdolně hledám práci, nevzdávám se. Ale jako kočka si dělám jen to, co chci. Vyprávím jí o tom, jak je důležité nikdy nesnížit svou úroveň ani pro velké peníze, natož pro pár drobných, to celé -s pokorou-. Slovy Daenerys Targaryenové z Her o trůny:

Metafora platí i o těch, kteří televizi z přesvědčení nevlastní.


Skončil květen, vítej červne !

Budu muset končit drahé čtenářky, drazí čtenáři. Tímto týdnem ukončuji psaní blogu. Nevím přesně, co bude dál, ale kdo to ví?! ..předčasný odchod do důchodu.. mimořádná dovolená.. tři měsíce prázdnin.. Zavřít dveře a počkat – levitovat ve vzduchoprázdnu.. myšlenka mne provází již nějakou dobu. Až zjistím, co je dál, napíšu!


Loučím se citátem Oscara Wildea; myslím, že se budu opakovat, i proto přestávám..

Žít, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze přežívá.

Děkujeme za odeslání!