Divočina. Zvířecí motivy. Svoboda. Etika. Umění. PRO ELIŠKU...
Co se člověku vybaví.. krátká skladba pro klavír, kterou v roce 1810 složil Ludwig van Beethoven? Tuto skladbu jakžtakž na klavír zahraju, pravda, za jedenáct let přehrávání ke mně jaksi přirostla. A to i hrubosrstá, rozježená, černobílá psice, čistokrevný voříšek.
Před pár dny se postarší psí dáma Eliška ztratila, opustila tiše domov a odešla do lesů. Snad aby ušetřila páníčkovi pohled na její konec.. snad chtěla jako indiánka vykonat poslední pouť. V mých vzpomínkách je duší divokou, nezávislou, důstojnou. Prožily jsme spolu mnohé. Páníček často cestoval pracovně daleko za hranice a tak Elišce, vedle cestovního deníku, zařídil i spoustu dobrodružství. Dlouhý seznam lidí hlídalo strakatou "černoprdelnici" (tak ji nazval sám majitel) velice rádo, vytvořil se fanklub, Eliščin kult. Vybavuju si její pohled, kterým vás bedlivě sledovala, když jste se nedívali. Byl úplně cítit. A když jste na ni upřeli zrak, ucukla pohledem. Moudře vždy nechala prostor. Chápala hierarchii. Nikdy nebylo potřeba říkat nic dvakrát. Vodítko jste mohli nechat doma. Myšlenky doslova četla. Svobodu si užívala po svém.
Kdo by svobodu nemiloval! Přesně před rokem jsem se opět chystala pořídit roční tramvajenku–legitku. A přišel první lockdown. Nekoupila jsem, dodnes nepotřebuji. Třetí lockdown se blíží šílenství... Spolužačka fotku Third lockdown nazvala novodobou.
Divočinka.. textilní potisky zvířecích motivů, kůže, zlato.. jsou znakem italského návrháře Roberta Cavalliho. Italové se voní více než italské ženy, mi prolítne myslí, kdykoliv projdu v kuchyni kolem mapy světa. Pamatuju si bývalou šéfredaktorku ekonomického časopisu, která se také voněla výrazně, vždy se její parfém náramně rozléval po celé chodbě v redakci. Dělala jsem grafičku a nosila zalomené stránky autorům, do korektorny, editorovi nebo vedoucímu vydání. Dnes už téměř vše jede online. I sraz spolužaček. Parfém není potřeba. Zato nalít si čistého vína můžeme. Po suchém únoru jeden předvelikonoční vtip...
Rembrandt v obýváku
On-line přednášky Rembrandt Portrét člověka Národní galerie Praha lze sledovat i v záznamu na fcb. Dala jsem si Nizozemskou módu 17. století s Lenkou Vaňkovou.. o bílých límcích, bělení rosou a sluncem, živůtcích a korzetech, punčochách, vysokých kloboucích. Že se karmínová barva a červené odstíny oděvů běžně na veřejnosti nenosily, byly považovány za ďábelské barvy. Že mé milované nafouklé rukávy jsou z Rembrandtovy doby. Že si dámy odbarvovaly vlasy na blond na speciálních širokých kloboucích na slunci a když přišly do módy vlasy tmavé, používaly olověné hřebeny ke ztmavení..
Další přednáška Markéty Ježkové byla o Fascinaci Rembrandtem mistry 19. a 20. století. O emulaci, napodobování stylu rembrandtových děl, kterému propadl například William Turner, anglický romantický krajinář. Obraz Mlýn mne skutečně upoutal a to se nepovažuji za milovnici krajinek. Vincent van Gogh psal v dopise svému bratrovi, že na Rembrandta myslí více, než by se z jeho studií mohlo zdát. Pochvalu "Možná byl lepší malíř, než Rafael" dostal Rembrandt i od francouzského malíře Eugèna Delacroix. Rembrandt pracoval špachtlí, což nelze dobře napodobit. O rembrandtovo svícení, šerosvit – se pokoušeli i fotografové. Díky za filtry ve Photoshopu! Špachtli používám při odkrajování šminek na paletku, když míchám správný odstín rtěnky.
Pošťačka u nás v týdnu během dopoledne zazvonila způsobem, ne jednoho či dvou krátkých diskrétních zvonění, nýbrž asi tak desetkrát dlouze stiskla. S dcerou obě vylekané jsme vyběhly na chodbu. Dorazila kniha Etiketa a etika pro děti od spisovatele Ladislava Špačka. S ručně psaným věnováním. Jsme potěšeny, v době on-line výkuky vzít knihu do ruky, otáčet listy.. a což v Lockdown3 zarecitovat...
Etika je disciplína praktické filozofie, zkoumá morálku a hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Znáte takové to letadlo, spam, trojského koně.. jak vás reklama na získání něčeho výhodně či zdarma zblbne, že rozesíláte a šíříte tento virus dál? Je to patologie mozku, nebo může klamání druhých skutečně někomu dělat radost !? ..ufff
Eliško, hrát raději nebudu, ale vzpomínat ano, měj se dobře na indiánské cestě.
Karel Schwarzenberg: „My, kteří jsme pracovali pro Václava Havla, jsme ho mezi sebou nazývali náčelníkem. Náčelníkem byl z podstaty a nepotřeboval na to být prezidentem. Stačilo, aby byl přítomen...“
Pro Elišku / Para Eliska
