Kdo mě zná, dobře ví, že dostat mou osobu ven, dá velkou práci. Jsem tvor domácí. Konám krátké cesty, když už musím. Mám ráda své soukromí, svou postel i gauč, svůj polštář, svou lednici, svou šatnu... tento týden se ale něco stalo. Octla jsem se na novém vlakovém nádraží Eden a pocítila ve vzduchu toulání. Touhu nastoupit do vlakové soupravy jsem zažila snad poprvé.
Nenastoupila jsem. Zato se chystám s vážností povykládat o soupravě teplákové. Za koronadobu se zvýšil nákup domácího oblečení, ano, ALE Aloha from Deer navíc na tepláky tiskne umění. Vybírám si věci obvykle intuitivně, podle obrázku. Až pak hledám vysvětlení, zjišťuji, co je motivem. Polská značka mi na pohodlný oděv natiskla kresbu od Albrechta Dürera s názvem Fifth Seal / Pátá pečeť. Z Apokalypsy. ?!
Dürerova Apokalypsa je soubor 15 dřevořezů. Německý malíř a grafik jen kreseb vytvořil přes 1100. Umělcovy autoportréty jsou pověstné a ten v kožichu z roku 1500 je prostě povedené selfie. Apokalypsa ovlivnila řadu dalších umělců a patří k nejvýznamnějším grafickým dílům z období přelomu pozdní gotiky a renesance.
Velkolepé dílo apokalyptického rozměru od mistra nejvyššího řádu nosím.
Apokalyptik Jan
Janovi se dostávalo vizí Zjevení v absolutním klidu jeho vyhnanství na ostrově Patmos. Jeden duchovní obraz za druhým se zjevuje zraku vidce Jana. Vtiskovaly se do jeho duše s takovou silou, že je brzy začal zapisovat. Přitom je nedůležité, zda sám vládl perem, nebo, jak praví tradice, své vidění diktoval svému žáku Patroklovi.
Apokalyptik vidí po rozlomení páté pečetě duše těch, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. Duše volají po osudovém vyrovnání. Dáno každé duši roucho bílé a řečeno jim, aby měli strpení ještě krátký čas. Osudové vyrovnání?
Věřím v něj jako v přírodní zákon.
Známe to: Kdo jinému jámu kopá.. / Jak se do lesa volá.. / Co dáš, to dostaneš zpět. Chovám se podle toho od doby, co mi tyto pravdy byly sděleny. Nepřemýšlím, je to dané. To neplatí pro každého a tím trpím, přiznávám. Nespravedlnosti se dějou, pachatelé jsou stále na svobodě a zlo bez trestu činí dál. Volám, kde je osudové vyrovnání?!
K současné situaci směrem na východ jsem zahlédla trefný citát Václava Havla z roku 2008:
"Po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí."
Zážitek z perónu mi připomněl dávnou předlouhou vlakovou cestu na letní tábor do slovenských Vysokých Tater. Jelo se tehdy přes noc a byla to dobrodružná cesta. Bála jsem se, vzpomínám.. jste sám, nikoho neznáte, ani cíl. Ufff. Třítýdenní tábor byl jen o túrách, pořád se chodilo po horách. Bydlela jsem v chatce s nejkrásnější holkou z celého tábora. Každý ji obdivoval, včetně mne. Veronika nosila všechno červené, byla sladěná. Moc se mi líbila a inspirovala mě. Zpáteční cestu do Prahy jsem v nočním kupé prožívala společně se synem hlavního vedoucího. Příjmení měl Slunéčko. Připadlo mi tak nějak, že kluci o nás holky losovali, kdo s kým/vedle koho bude ve vlaku sedět. Nevím, ale cesta zpátky uběhla rychle a v průběhu prázdnin přistál ve schránce lístek se vzkazem a telefonním číslem od Slunéčka. Na číslo jsem nezavolala.
Vlaky mají svou romantiku. Film Voda pro slony je z prostředí cirkusu a jde o milostný příběh. Cirkus popojíždí ze štace na štaci právě vlakem. Noční tajné vyhazování z vlaku principálem tyranem.. brrr fuj děs!
V detektivce Vražda v Orient expresu slavný detektiv Hercule Poirot v závěru příběhu poznamenává, že váhy spravedlnosti nelze vždy zatížit rovnoměrně a je nutné se naučit s nerovnováhou žít.
Den Země
Podnětem pro Den Země se stala 22. dubna 1970 mnohamilionová demonstrace v USA, jejíž hlavním cílem bylo přijetí nových zákonů o ochraně životního rostředí. V následujících letech se oslava Dne Země začala šířit do celého světa. Masového rozměru pak nabyla v roce 1990, kdy se k oslavě připojilo 200 milionů lidí ze 140 různých zemí světa. Právě v roce 1990 se přidalo také tehdejší Československo.. píše na sociálních sítích Asociace společenské odpovědnosti.
Ať je nám jednou země lehká a my navždy pro ni.
Na závěr teplákového tématu nelze nezmínit skupinu Nightwork a jejich Tepláková souprava, kule dej si doprava.. pánové, with love forever ! To by Dürer čučel. My se s mužem jdeme toulat...
PS: Anketa na Facebooku ohledně dioptrických brýlí je tolik napínavá ! Budu se jí určitě věnovat v příštím týdnu. Těší mě Váš zájem poradit a překvapuje, jak má každý své vidění. Děkuju za to, jste inspirující.
