Svázala jsem si ruce a nohy černými koženými šňůrkami. I okolo krku jsem vytvořila smyčku. Ne nijak pevnou. Vypadá to jako příkrasy těla, ozdoby. Je to však rituál Černé Luny Lilith. Zjednodušeně, rituál poukazuje toto: Věz, co děláš, kam vedou tvé kroky a co říkáš! Pro svázání je ideální NOV. Zatmění Měsíce (dokonce i zatmění Slunce) právě proběhlo.
Týden nazývám těžkým, protože se mi tento třiadvacátý těžko žije. Je opět čas, kdy k vám přichází zprávy, které špatně snášíte. Připomíná se temná, odvrácená strana, která říká, že život nežijeme za odměnu. Kdy věta: může být hůř, vás zprvu rozesměje, než si uvědomíte, že jí vůbec nerozumíte. Kdy věřící prosí svého Boha, ať ho snad ani tolik nemiluje. V podstatě čekáte na konec konstanty, veličiny neměnné. A nechcete si představit, že by po konci mohlo nedejbůh ještě snad něco následovat..
Nejtemnější hodina
Proslov sira Winstona Churchilla v podání slovenského herce Martina Huby mi jede ve sluchátkách.. mám režim shuffle, náhodné přehrávání.. takový žiju čas.
Hudební playlist obsahuje mimo jiné i nahrávky filmové hudby Hollywood Night / Prague Proms / Českého národního symfonického orchestru. Řeč britského ministerského předsedy z 13. května 1940, kterou na hollywoodské noci přednesl aristokrat divadla Martin Huba, mě srovnala se zemí. Celý záznam viz video níže. Ti, kteří kdy sira W. Churchilla ztvárnili, si jistě odnesli kus jeho síly. Na ni právě myslím.
Filmový večírek
Jak přitažlivost funguje? Vysíláte / přijímáte. Manžel nám objevil film na večer, americké historické soudní drama Chicagský tribunál / The Trial of the Chicago 7. Jedním slovem: NÁLOŽ. Institucionální nespravedlnost, rasismus, válka ve Vietnamu, oběti, policisté sundavající si odznaky před zákrokem proti demonstrantům... po víc jak dvou hodinách se vidím, jak stojím před knihovnou a hledám pomoc: ..Jung, Castaneda, Akvinský, Osho, Dějiny ošklivosti.. nakonec instinktivně beru knihu In Watermelon Sugar, bilingvní vydání.
Permanentně přinasraný face
Kavárna Kávový magnát Strašnice je příjemná, vzdušná, prostorná... je k žití. Taky zde fotím lektorku obličejové jógy, mluvíme o tom, jak se vnitřní stav vždy odráží ve tváři i o nemilosrdné gravitaci.
Fyzikům nezbývá nic lepšího, než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí…
Knoflíková válka
Zapadám do systému, ano či ne? Tuto otázku si pokládám mnoho let. Narážím na ni kdykoliv se mě někdo zeptá, co dělám. Dnes odpovídám: Žiju a vedu deník. Je to způsob života. Hledat pro něj potravu a zaznamenávat. Jsem ráda, že tuto cestu znám, že pro mne existuje. Ostatní věci jdou – zkrátka, možná zdlouha – jinudy.
Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem tam byl bejval nechodil.
P.S.: V neděli večer, na úplném konci týdne, jsem na zahradní mši v Trojické pohlédla poprvé do tváře Ladislava Heryána a uviděla neskonalou krásu a laskavost. Jsem z toho paf.
A co vy? Jak vám dupou králíci?