Collector. Sběratel. Sbírám kde co. Sluneční brýle, rukavičky, stuhy a provázky. Barevné papírky na výrobu koláží. O oblečení nemluvě. Barev mám nepřeberně. Jako děti jsme hrávaly venku hru Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku. Vítězil ten, kdo měl co nejvíce barev "po ruce". A to já mám.
Někdo sbírá knoflíky, někdo hodinky, někdo boty. Můj švagr sbírá audio kazety a vinyly. Prázdné kazety do tape decku, ještě nerozbalené, v celofánu, limitované série. A gramofonové desky, elpíčka, v zajímavých provedení. Fantastický zážitek.
Vybavuji si, jak jsme kazety přetáčeli na tužce, abychom uspíšili poslech a přitom nevybíjeli baterky ve walkmanu. Měli šedestát nebo devadesát minut. Moje první lyrics Man in The Mirror od Michaela Jacksona jsem se foneticky učila z černého kazeťáku s oranžovými gumovými tlačítky. Kazetový magnetofon specificky voněl, pamatuju. I na zvuk otvírání a zavírání dvířek.. Černého krasavce jsme si v rámci jedné domáctnosti půjčovali. Dneska si člověk nosí jen bluetooth repráček, když zrovna nestačí sluchátka.
Film Nobody / Nikdo – nemá chybu. Úvodní scéna mě rovnou dostala v úžas a ten mi vydržel celý film. Píše se o novodobé renesanci ryzího akčního žánru. Hudební motivy ve snímku jsou neskonale zábavné.
S podvyšehradským sborem (ještě nemá jméno) budeme zpívat na svatbě. Při zkoušce vzpoměla naše farářka, jak nedávno oddávala pár.. Když přicházel ženich na úvodní melodii z filmu Rocky Eye of the Tiger, svadbové provolávali "To dáš, to dáš". Určitě dá. A my se Sašou jsme po zpívání pěkně daly drink na Náplavce. Vlastně dva.
Drinků v létě nějak není dost. Jednoduše si každý za letního počasí k terasám a balkonům připravuje i lahodné drinky. Mám přítelkyně s vytříbeným vkusem, jsem poctěna.
Sběratelkou umění
Snící rebelka, surrealismus, napomádované vlasy, pánská móda, TOYEN, pracovní kombinéza, Marie Černínová, Valdštejnská jízdárna, výstava – šli jsme odzadu, časovou osou od konce k začátku. Bylo méně lidí. A vlastně, začli jsme od nejlepšího. Plodná autorka, odvážná i plachá zároveň, tajemná – čtu z dobových fotografií. Chtěla bych ji slyšet mluvit. Píše se, ani žena ani muž – nejvýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnost umělecké avantgardy první poloviny 20. století. Používala mé oblíbené třpytky! v kolážích. Zde jen krátká výstava názvů děl: Sen, Přelud, Zatmění, Zástěna, Sedm mečů vytažených z pochvy, Půlnoc, erbovní hodina, Mýtus světla, Původ pravdy...
Že Toyen nesnášela autority se nemůže nikdo divit, s ohledem na dobu, ve které žila. Mám to stejné i v dnešní době. Nejen o tom bych si ráda povídala..
Přála bych si být ve Valdštejsnké jízdárně s Toyen zavřená 48 hodin.
K sedmi mečům – cyklus sedmi obrazů podlouhlého formátu, inspirovaných stejnojmennou básní Guillauma Apollinaira – přemýšlím, měla Toyen povědomí o Tarotu Aleistera Crowleyho, kde Sedmička mečů znamená Marnost?
..když se řekne spolužáci
Každoročně se touto dobou v červenci konají ve Velké nad Veličkou proslulé Horňácké slavnosti. Přehlídka folklóru provázená jarmarkem tradičních řemesel. A desítky uměleckých vystoupení připomínajících atmosféru dob dávno minulých. Letos online. Stejně tím směrem vyrážíme za partičkou spolužáků – Javornických smyčců – na tradiční koncert pro Javorník. U pověstného kamenného stolu ve Filipově se dějí věci...
Vedoucím Smyčců je vážený ředitel ZUŠky Jiří. Violistka Míša je rozená světice. Jožka jako hlavní lídr dětské skupiny si spolu s Dominikem a Filipem drží svůj osobitý styl. Jaruška baletí třeba i na střeše. Katku vidím na houpačce se stéblem trávy v puse, jak přemýšlí o loutkách. Petra je sousedka. A Anička zpívá, když si zrovna s Martinou nenalívají čtvrtku vynikající domácí ovocné pálenky... To normálně při příjezdu dostanete svůj kalíšek na dlouhém barevném provázku. Je určený na krk, šňůrka má každá jinou barvu. Odkládáte pouze na koncert.
Děti samotné tvoří vlastní partu. Také hrají a zpívají. Víc jsem se zatím neinfiltrovala, vím jen tolik, že vloni o hlavu menšího chlapce dnes zdravím s hlavou zakloněnou dobrý den. I vám dobrý!
