Růže ze země nikoho. Rose of No Man’s Land. O "mých" vůních jsem před časem psala v blogu Fragrant Week a letos mi přistála absolutní bomba. Jsem okouzlena, jak někdo mohl něco takového stvořit. Delikátní květinová dřevitá vůně s účinkem uklidňujícího balzámu, vznikla jako pocta ošetřovatelkám, které za 1. světové války zachránily tisíce životů. Růže ze země nikoho, jak jim vojáci často přezdívali, jsou příběhem obětavosti a soucitu. Značku Byredo mi představila kamarádka Veronika. Dostala jsem od ní vzoreček vůně "Tulipán". Pak už to jelo. Můj muž objednal všechny vzorečky a začalo zkoušení. Každý den nová vůně. Rose of No Man’s Land všechno změnila, nejenže na mě vůně vydržela dlouho a intenzivně, ona sama jakoby byla mojí krví. Jedním slovem souznění.
Warriorka
Obětavost, soucit.. ano, přirozeně, ale ocamcať pocamcať. Bohyně pomsty žije, spí a probouzí se, jakmile někdo nespravedlivě jedná na můj účet nebo na účet mých blízkých. Právo přichází potichu.
Princezna mi souzena nebyla, spíš Warriorka.
Jako princezna se neumím ani stylizovat, ani tvářit. Spíš byla obvykle patrná naštvanost, rozmrzelost, nepatřičnost, očekávání zlého, jizvy, škrábance a modřiny...tak mne život učil. Jsi bledá, je ti špatně, viď ?.., slýchávala jsem často. Jako měsíček na hnoji se ale zaručeně usmívám napapaná a zachumlaná pod tlustou dekou v pohodlné posteli. A při sledování starodávného seriálu Lost (celkem nechápu, že mne tak dlouho míjel) si polštářek pro jistotu mačkám v ruce. Reálně bych nechtěla být na opuštěném ostrově, bez městského komfortu. Spjat s přírodou je člověk i kousek od baráku. Onehdá mně muž vzal na procházku dvě stanice busem. Do míst, kde jsem nikdy nebyla, na opuštěnou louku pro řebříček, zlatobýl a šípky.. a taky rákos do vázy. Kočička naše bílá pěkně kytku ve váze uvítala, je s námi už rok! Kam jdu, jde se mnou, kde se usadím, posadí se tak, aby na mne viděla, kde si lehnu, zase je přítomna, pořád a všude... Ale nejzvláštnější je, že to samé říká i manžel, má tu samou zkušenost. Do toho kočičku stíhá šikanovat naše dítě, střeží na ni různé překážky, zdvihá její drobné tělo do cirkusových poloh, kouše jí, no ona k sežrání opravdu je ... zkrátka, naše kočka to umí na všechny strany.
Babí léto
Mezitím hraju se studenty míčové hry ještě na slunném venku, supluju, upravuju nástěnku, točím nebo fotím denní dění, pomáhám co je třeba, zkrátka školní čas školní asistentky.. ubíhá podle zvonění. Mou garantkou je bývalá ředitelka MOUSŠ paní Marie Zajícová, dnes manažerka školy. Snad nejvíc energická žena pod sluncem! Vyřeší úplně všechno. Tajně paní Zajícovou nazývám seržantkou Hopkavou, ale je přinejmenším generálem!
Judy Hopkavá je hlavní role policistky v Zootropolis: Město zvířat. Věk: 24 let; Pohlaví: Samice; Druh: Králík divoký; Titul: Policistka "Mrkvička"; Role: Hlavní.
Všechno na Marušku sedí, včetně oblíbené oranžové barvy, věk je jenom číslo.
Lví král nesahá seržantce Hopkavé ani po kotníky.
Zástěru na fotce vyrobili studenti MOUSŠ. Stojí před ředitelnou. Co na ní vidíte? Hodiny, stroječky, ozubená kolečka, dráty... rozhodně vypovídá o místě, kde všechno frčí, běží, děsně rychle zde utíká čas...ani nevím, jak uběhl můj první měsíc ve škole!
Walk like an Egyptian
Jako supl jsem s prvákama kadeřníkama v hodině Užitého výtvarnictví kreslila egyptskou paruku. Kreslení je super! Do školy, kde by se kreslilo, jsem nikdy nechodila, ani do ZUŠky. Já se učila němčinu a hrála házenou. Později tancovala po diskotékách a taky hodně nachodila se psem.
Když zrovna nepeču Suffle s drobenkou, které pak skoro celé sama sním, dělám děsně ráda AirBnB Lady. Alespoň při úklidu tu bublaninu vyběhám.
