Žít normálním životem...
Žila jsem normálním životem - vztah, práce, škola, zábava, pes, rodina, přátelé. Běžné pochybnosti, zda si o sobě příliš nemyslím, nebo zda si nemyslím příliš málo. Jestli jsem na správném místě. Bylo mi takové trochu divno, filozofické prázdno, na obzoru nic. I navštívila jsem ze zvědavosti psychology, astrology, kartářky, grafology, senzibily, numerology, průvodce do minulých životů... Všude mi říkali to samé, že se „nemám ráda, protože nejsem na správném místě.“ Prý musím najít vlastní cestu, ne jít cestou někoho jiného.
Vnitřní hlas: Aha. V tom by mohla mít prsty ta ambice, kterou zřejmě nemám. Nevidím se někde, všeho se dost bojím. Důvěra v život? Ani ne.
Inu, žila jsem dále, pracovala, vztahovala, k tomu o celém tom záhadnu pěkně přemýšlela. A nespala. Zanedlouho jsem opustila vztah, změnila práci, přestěhovala se. Že začnu jiný život. První významný tah, úplně do neznáma. Začala jsem si psát deník. Okouzlila mne jóga, cvičila jsem denně. Lektorka říkala, že cvičením jógy se „všechno rozjede", že se člověk začne „čistit". Pozvolna skutečně nastoupily zdravotní problémy. Opakované záněty středního ucha v dospělém věku. Noční výjezdy na pohotovost a píchání ucha.
Že by člověk nechtěl něco slyšet? Dráha ledvin .. vedoucí až do uší ? ..dle čínské medicíny.
Problémy se prohlubovaly, z uší do močového měchýře. Bolesti se staly častějšími, než kdy dřív. Už jsem nehledala ani vztah, ani místo k bytí, hledala jsem odborníka, osvíceného poradce, který mi pomůže od neskutečných strastí fyzického charakteru. Doktoři mne zkoumali skrz naskrz, prognóza zněla: NEVÍME. A předepisovali ty samé léky. Ptala jsem se, proč když mi nezabírají nezkusíme něco jiného? Určitě jsem zněla zoufale, byla jsem zoufalá. A resumé lékařského odborníka: "Trpíte na to, tak si zvykněte."
Toto byl přesně ten okamžik, kdy jsem se vypla. Najednou bylo úplné ticho. Věděla jsem, že mám v sobě něco, co tam mít nemám. Okolí si nevědělo rady a já již nechtěla dál otravovat, už jsem se na nic dál neptala. Byla jsem sama, ukrytá doma u svých bylinek. Kolegové z práce si mysleli, že simuluji, ani nedávalo smysl dokazovat opak. A tak jsem v roce 2008 začala chodit prosit mrtvé na hřbitov, ať si mne vezmou, když mi živí pomoci nedokážou. Neměl pro mne život žádnou cenu.
Přišla první pomoc - RITUÁL. Našla jsem karty. Andělské. Prohlídla jsem všechny obrázky, přečetla jména, netušila jsem, že jich tolik existuje.. a řekla si, že budu každý den namátkou vytahovat jednoho. Vždy si ho zapíšu, zakreslím a budu vzývat. Nebyla jsem najednou sama. Dodnes si pamatuji, jak andělé šli za sebou, jak ke mně přišlo všech 49 andělů i archandělů. S kartou anděla bezpečí a jistoty jsem usnula, tak je dodnes celá pomačkaná. Anděl zdání a skutečnosti se zapsal nápadem lentilkové komody, kterou jsem načrtla pomocí laků na desky z umělé hmoty. V den anděla lásky a sebelásky mi přinesla kamarádka růže za službu, kterou jsem jí prokázala při výběru jejích nových zaměstnanců. S andělem blahobytu a hojnosti jsem si koupila hezké prádlo. S andělem smrti a znovuzrození jsem ulehla s bolestmi a s urologickým čajem. Problém samotný se sice neřešil, ale rituál mne převedl do doby, kdy se řešení našlo…
Léčení trvalo celý rok, bylo bolestivé i drahé a moje tělo začalo zase pomalu žít. Díky celému procesu dnes velmi dobře cítím, jestli něco chci, či nikoli. Za jakou cenu nebo zda vůbec jsem ochotná "lekce" podstupovat. Co stojí za mou pozornost a zda jsem na správném místě. Byla to tvrdá cesta k sobě.
Díky rituálům se můžeme dočkat naší chvíle.
Jinými slovy, ke všemu tomu běžnému životu - zapaluji denně svíčku v historickém koutě bytu na počest všech nežijících, i pro ty živoucí, které v životě již mít nechci. Vytahuji si karty jako pomocnou afirmaci dál. Sleduji astrologická tělesa v měsíčních i denních přehledech, prosím vesmír o energii. Mám své anděly. I své bohyně.
S bohyněmi to bylo takto…v těhotenství jsem se tolik bála, že tak náročný úkol nezvládnu, až jsem začala studovat bohyně z Olympu, zejména Eileithýiu, bohyni porodů. V devátém měsíci těhotenství jsem pak vytvořila dámám oltář. Koláž jmen & korálky. Pamatuji si, že každý miniaturní korálek, který mi při kolážování spadl na zem, jsem s plným břichem miminka ze země sbírala. Byly to takové poklony. Poznala jsem všechny důležité bohyně a každou prosila o pomoc. Dnes znám bohyní mnohem víc, z dalších kultur…pořád se je co učit. Na posledním swapu mi zrovna přišly pod ruku karty - Oráculum Bohyní!
Když člověk přežije, jako by se znovu narodil. Další významné tahy do neznáma následovaly, jak jinak, děje se to imrvére. Ale tentokrát s otevřenou náručí a s důvěrou v život.
TIP
Pokud máte chuť na špičkovou učebnicovou ukázku boje o moc, pusťte si seriál Succsession, nemá chybu. Uvědomíte si, jak skvělý normální život žijete, věřte!
Udělejte ještě parádu - lodičky - kožené semišové překrásné úchvatné jsou, ale na 12ti cm podpadku nedokážu ani stát. Posílám dál, kdo umí žít na vysoké noze a má velikost 38, určitě se ozvěte!
Končí čínský rok Králíka a začíná rok Draka, hmmm, tak jo. Já si na swapu ulovila náušničky rozkošné králíčkové, lovely v noře.
Letošní únorový blog je krapet v retrospektivě, ale přišel na ni právě čas. Psal se mi lehce, s vděčností a s bohyní Ostarou, bohyní nových začátků. Mějte hezký měsíc, já držím únor suchý, však 29. 2. - v tento zvláštní mimořádný den - bychom se mohli potkat v Ungeltu na jazzu a mok alkoholický si spolu na baru dát. Uvidíme, jestli se uvidíme. My se s Petrem těšíme, pá!
