Blog π π π June 26

Andrea A. Fantová
před 23 hodinami
Minut čtení: 5

PÍŠU ☕︎ PÍŠEŠ ☕︎ PÍŠEME

Pokud nezapadáš do davu, znamená to, že tvé místo je na pódiu.

Sebrala jsem pár moudrostí po cestě přes oceán a chtěla bych se podělit. Nevím, jak to aktuálně máte vy, ale v mém životě nezůstává kámen na kameni. Proč? Už si nevzpomínám. Bůhví...

Sestro, vstupuješ do krize středního věku a je čas vybrat si obor:

Tarot a duchovní praktiky.
Mladý milenec.
Alkoholismus.
Vysoké libido.
Zahrada a sazenice.
Plastické operace.
Zachránit bezdomovce z ulice.
Krátké vlasy.
Pořídit si druhou kočku.
Hufflepuff.

Kromě trojky, sedmičky a osmičky mi vyhovuje všechno. Co vy? ♕

Bratře, vstupuješ do krize středního věku a je čas vybrat si obor:

Dvacetileté studentky.
Motorky.
Alkoholismus.
Paddleboarding.
Vdaná milenka.
Oblékání se jako teenager.
Rozvod.
Kempování
DJing
Griffindor

Kromě trojky, sedmičky a osmičky mi vyhovuje všechno. Co vy? ♔

V Japonsku prý není nejhorší udělat chybu, ale způsobit problémy ostatním. Říká se tomu být MEIWAKU – být na obtíž, přivést druhého člověka do situace, kterou musí řešit kvůli vám. Mně osobně se líbí život mezi zvířaty a mezi rostlinami. S nimi je příjemně vždycky.

Když si máš říct o pomoc, radši to vydržíš?

Už jako malý jsi zřejmě zažil, že na tvoje potřeby nebyl prostor, tak ses naučil být samostatný.

Když je někdo zklamaný, máš pocit, že jsi selhal ty?

Už jako malý si se možná naučil, že láska druhých závisí na tom, jestli jsou s tebou spokojení, proto dnes neumíš unést cizí zklamání.

Když někdo změní chování, hned hledáš, co jsi udělal špatně?

Už jako malý jsi se možná naučil sledovat nálady doma, aby se předešlo napětí. Dnes si všimneš každého tónu, každé změny ve zprávě a tělo ti spustí poplach: "Něco se děje..."

Když máš odpočívat, cítíš se líný a neužitečný?

Už jako malý jsi možná dostával uznání hlavně za výkon, pomoc, poslušnost nebo zvládání. Dneska neumíš jen tak být, protože cítíš někde v hloubi, že nemáš hodnotu, pokud něco neděláš.

Když uděláš chybu, začneš se vnitřně trestat?

Už jako malý jsi možná nezažil, že chyba je normální součást učení. Možná chyba znamenala kritiku, výsměch trest nebo stud. Dneska ta chyba spustí starý pocit...

Když potřebuješ být viděna, zároveň se za to stydíš?

Jako malá jsi možná nedostala dost pozornosti, tak ses naučila, že chtít pozornost je trapné, sobecké...atd.

Přátelé, tak takhle přesně ne, každý si může a má naordinovat to, co mu vyhovuje. Nikdo to za nás nikdy neudělá. A nikomu se z toho není potřeba vyzpovídávat. Dělejme si radost stejně pro sebe jako pro druhé, ve jménu MEIWAKU!

Žena má prý vypadat tak, aby byl její muž pyšný, cizí aby ji chtěl a bývalý aby si bouchal hlavou o stěnu.

Když TO cítíš na hrudi, je to strach. Když TO cítíš v žaludku, je to intuice. Když TO cítíš v hlavě, je to hněv. Když TO cítíš ve svalech, je to úzkost. Když TO cítíš v ústech, je to znechucení. Když TO cítíš v krku, je to smutek. Když TO cítíš ve tváři, je to hanba. Když TO cítíš v celém těle, je to štěstí. Já mám štěstí na skvělou hairstylistku, která mi oživila melírem vlasy, připadám si jako Pamela, ňuf muf. 💋

Neodpoustím si jednu dojemnou chorvatskou lovestory:

Čápice Malena

Jednou jí brokovnice roztrhala křídlo. Malena už nikdy nemohla létat. Zatímco ostatní čápi odlétali do Afriky, ona zůstávala v malé chorvatské vesnici. Pak se každé jaro začalo dít něco neuvěřitelného. Byla bílou čápicí, která přišla o to nejdůležitější - o schopnost létat. Její křídlo se nikdy zcela nezahojilo. Nemohla migrovat, nemohla následovat své instinkty, nemohla být součástí hejna, které každý podzim odlétá na jih.

Staral se o ní penzista Stjepan Vokiç, který jí postavil přístřešek na střeše, krmil ji a pomohl jí přežít ty nejkrutější zimy. Malena si na nový život zvykala pomalu. Byla sama. Až do jednoho jara, kdy se na obloze objevil on. Klepetan. Nikdo neví, jak se poprvé potkali. Možná ji zahlédl z výšky jak sedí na střeše. Možná ho přilákal její hlas. Možná to byla náhoda. Ale ten první rok se Klepetan vrátil. A pak znovu. A pak znovu.

A pokaždé přilétal z jihu, z daleké Afriky, kam každý podzim odlétal s ostatními čápy. 13 000 kilometrů. To je vzdálenost, kterou Klepetan každé jaro uletěl. Přes Afriku, Středozemní moře, Balkán. Přes hory, pouště, města a vesnice. Přes bouře, vítr a horko.

A vždycky skončil na stejném místě. Na střeše, kde na něj Malena čekala. Když přistál, složil svá obrovská křídla. Přiblížil se k ní. Jejich zobáky se dotkly. A pak začali společně stavět hnízdo. On nosil větvičky. Ona je ukládala na místo. I když nemohla létat, byla součástí každého okamžiku. Dělali všechno společně. A pak přišla mláďata. Za 16 let, co se Klepetan vracel, spolu vychovali více než 40 mláďat. Malena je krmila, chránila, učila. Byla matkou, i když jim nemohla ukázat, jak se létá. Tu část musel převzít Klepetan. Když přišel čas, ukázal mladým čápům oblohu. Vzlétl a oni ho následovali. Kroužili nad vesnicí, výš a výš, až se z nich staly malé tečky na obloze. Malena zůstala na střeše. Dívala se za nimi. Věděla, že se Klepetan vrátí. Vždycky se vrátil. 16 let. Bez přerušení. Pro někoho je tento příběh o instinktech. Pro jiné o oddanosti. Pro všechny je připomínkou něčeho, co se těžko vysvětluje pouhými slovy. Že láska nemusí být složitá. Někdy je prostá jako čáp, který každé jaro uletí 13 000 kilometrů, aby byl tam, kde patří. Dnes už Malena není mladá. Její křídlo je pořád zlomené. A Klepetan? Ten už nepřilétá. Toto se to před lety. Nikdo přesně neví proč. Možný byl starý. Možná se ztratil na té dlouhé cestě. Ale Malena pořád čeká. Každé jaro zvedne hlavu k obloze. A možná - jen možná - doufá, že uvidí toho, který se vrací pro ni. Malena zemřela v roce 2023. 🂱

TIPY:

Nebyla bych to já, abych nedoporučila skvělej žvanec, já na něm byla tentokrát v Táboře s mužem - vybral dokonale. Prosímvás, to musíte taky zažít, jmenuje seto Mama’s Burger. A nemusíte ani do Tábora, stačí si objednat z Arkád na Pankráci. Nebo zajet do Svitav, do Olomouce, do Brna, do Bratislavy, do Ostravy, do Pardubic, do Karlových Varů.

Na vernisáži Štěpánky Beňové ve skleněné galerii v Ungeltu jsem si vyhlídla ten nejrozkošnější prstýnek se srdíčkem.. autorka, která má pocit, že šperky tvoří odnepaměti mi prozradila, že tento kus zrovna je neprodejný, umím si vybrat, ale slušel by mi... Bee šperky ⚝

Opravdu svobodné jsme až tehdy, když uzdravíme svůj vztah ke svému tělu a samy k sobě...

píše na svých stránkách Katka Frydryšková. Mám Káču ráda a známe se dlouho. Na její zimní zahradě, kam k sedánkám zve, se opravdu cítíte báječně, mimochodem "divoké zahrady spolunavrhuje a já osobně naprosto zbožňuju divoké zahrady a loučky... Pokud si chcete popovídat nejen o pauze, zkuste na Káti web. Má i skvělé tipy na dobroty, jsou to nikdy nekončíčí hovory, lovjúú. ♥︎

Kdo ještě neviděl/nečetl, pak shlédněte naši Gordonovu poetickou ekonomii s Vláďou.. nějak mě ta ekonomie chtě nechtě přitahuje. Má profesorka podnikové ekonomie je dávno po smrti, chodím jí občas na hrob a doufám, že jí nedělám ostudu.. ad honorem paní inženýrko Preiningerová!

A na závěr mám jedno důležité ZJIŠTĚNÍ: podle některých nejen internetových mouder prý pravá žena nikdy nemá čas, peníze ani co na sebe. Vždycky má prý pravdu, dokonalé děti a praštěnou rodinu. A z ničeho prý dokáže udělat salát, polévku a problém. NEJSEM PRAVÁ ŽENA, ani v jednom bodě. Mám čas, mám peníze, mám co na sebe. Nemám vždycky pravdu a ani ji mít nepotřebuji. Nemám dokonalé dítě a miluju ho přesně tak. A praštěnou rodinu, no budiž, může být. Ale rozhodně nedokážu z ničeho udělat ani salát, ani polévku, natož problém. Zdar!

ČERVNOVÉ límečkování & galerie je tentokrát pomálu, dám až v červencovém blogu. V Klubovně se nachází nově dánská hříbková něžná lampička, ale přenáším si jí domů, je rozkošná...jako bílá kočička.

Otvírám Amálčinu Parádní Truhlu ~ Passion for Fashion & Coffee Space ~ Píšu o kráse, umu, snech, FANTAzii a vybírám ty nejlepší skvosty za VÁS pro VÁS ~ absinthové cukříky...♥︎