• Andrea Amálka Fantová

Píšu, píšeš, píšeme ~ PÍ PÍ PÍ ~ π π π ~ Week 18

Jaký asi může přijít týden po takovém abstraktním?, říkala jsem si ještě v úterý. Nějak se mi z abstrakce sedmnáctého týdne nešlo úplně rychle dostat. Kulturní akce rozhodla.

Po předlouhé době jsem se chystala do divadla a tak započal maratón příprav: módní přehlídka, žehlení vlasů, manikúra, lakování nehtů, kontrola silonek, zda nemají oko, o depilaci ani nemluvě.. Síťované punčocháče odhalují v podstatě každý kus nohy. Nechcete iritovat okolí, něco ponechat náhodě. Štěstí přeci přeje připraveným!

Byla to tedy akce ÚTERÝ ~ Show Jana Krause s milými hosty v divadle Archa. Parádění, program i selfie jsme si s kamarádkou Katynkou velice užily, ať žije KULTURA !

Cestou do Archy jsem potkala italského básníka Guillauma Apollinaira, přesněji jeho hlavu, která sedí v pasáži divadla Archa. Tam stával hotel, kde se Apollinaire během své pražské návštěvy na počátku 20. století ubytoval.

Apollinaire pobýval v Praze krátce, přesto ji věnoval povídku Pražský chodec. Byl představitelem moderní poezie, prozaikem, dramatikem a teoretikem kubismu. Také vypravěčem příběhů, kreslířem a autorem deníků. V podstatě kolega.


Deníkářkou byla i Toyen, vizuální umělkyně 20. století. Právě o Snící rebelce probíhá výstava v NGP. Když Toyen odjela v roce 1925 se svým tvůrčím partnerem Jindřichem Štýrským do Paříže, snila o tom, že potká Apollinaira či Picassa na obou březích Seiny. V té době Apollinaire sice již nežil, ale Marie Čermínová/Toyen to viděla jinak. Nosila pracovní overal – montérky, a to vidím velmi ráda. Dnes několikatery sama vlastním. V začátku dvacátého století žena v montérkách? Klobouk dolů.


Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat.

Guillaume Apollinaire

Krabice nepatří do starého papíru

Pracovala jsem sedm hodin, abych vytvořila sedm dárkových krabic. Jsou oblepené zdobným papírem. Vhodný je tvrdší, aby lepidlo neprosakovalo a papír se nekrabatil. Věřte, že až ta poslední, sedmá, se mi povedla téměř dokonale. Oslava může začít..

Něco z obsahu krabic

Polskou firmu Aloha from Deer, která tiskne umění na oblečení, jsem zmiňovala již v blogu WEEK 16. Milujeme hoodies, mikiny na zip. Moc mne zajímalo, jak takový Magritte nebo Klimt budou na mikinách vypadat?


René Magritte, belgický surrealista, pán v buřince. Vnějším zjevem působil jako úředník nebo profesor, nikoliv jako surrealistický malíř. Když si po obědě dával pravidelného šlofíčka, usínal na kanapi často v kravatě a v saku. Nic z jeho nudného života nenaznačovalo, že maluje nejdivočejší barevné sny. Doporučuji jeho 376 obrazů – nádherná podívaná. Pán v klobouku a přes obličej zelené jablko je známá magrittovina. V Aloha obraz upravili dle svého: spojili Magritta s počítačovou hrou Mario. Manžel si mikinu okamžitě oblékl a už ji v podstatě nesundal. V prodeji ji Aloha již nemá.

Gustav Klimt, Lost Kiss ~ Ztracený polibek vymysleli v Aloha zajímavě. Líbejme se ale klidně barevně!

Kulturo-výtvarně-umělecky-narozeninový týden končí. Koláž Půlhlava, ke které mne inspirovala Evička z vinotéky Hruška, je po osmnáctém oslavném týdnu celkem trefný stav. Jednoduše jsem celou nakreslit nestihla. Nechám ji tak...

Chcete psát.. pro sebe, pro generace budoucí?

Diář / Kronika

Děkujeme za odeslání!