• Andrea A. Fantová

PÍšu, PÍšeš, PÍšeme ~ π π π ~ Week 37

Tři domy, od kterých mám klíč. Na tvorbu a život. Právě jsem popsala sen. I když, tři takové budovy jsem tento týden reálně navštívila. Jsou to všechno školy...

Vyhořelé múzy, vyléčená monstra na AVU

Královská obora, Stromovka, Lovecký Letohrádek, co dodat? Rozlehlý park sousedící s Akademií výtvarných umění je jedním slovem královský. Mám park skrz naskrz prochozený, probruslený, provenčený, prosněný.


Vstupní foyer Akademie je omračující. Všechna foyer mají svou důležitost. Vstupní haly bych nařídila jako povinné. Jsou důstojné. Octnete se v mega prostoru, kde si připadáte jako malinký v chrámu. Můžete máchat rukama a přitom chodit a nic neshodíte. Daleko kolem vás nic není, respektive je, prostor. A zde, v prostorách AVU, se točí dohromady spolu i zvlášť umělkyně a umělci všech věků, vyučující a průvodci, instalace, obrazy, sochy, ateliéry, okna a světla, zahrada i klub.. nic zde není bez ducha. Téma diplomantů Vyhořelé múzy a vyléčená monstra stojí za pozornost:

Poslední při odchodu: Vypni vařič a konvici, zavři okna, zhasni.

Fandím úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná.

Show lustrů

Na HAMU jsem byla poprvé a to na živáku – magisterském koncertě – kytaristy Kryštofa Tomečka. Spolu s klávesákem Honzou Uvirou a bubeníkem Markem Urbánkem tvoří jazzové fusion trio TRIPlay. Líbí se mi.

Na HAMU jsem si fotila i lustry, aby ne, jsou to dominanty. Ve zvukovém studiu, kde je vždycky takové to specifické ticho, visel na stropě ten s průhlednými cinkrlátky, křišťálovými krystaly, úplně jsem je slyšela...

Zvyšování neredukovatelného

Kryštof Tomeček si u nás kdysi na pár dní nechal kytarové kombo v barvě něco mezi lipovou a mátovou zelenou. Je to opravdu hezká zimní barva a přesně takové barvy je naše kuchyň. Kombo v kuchyni náramně ladilo – skvostný kus nábytku. Musela jsem si tehdy na Fender Deluxe vyfotit zimní kapucku.

Jsem profesionální konzument hudby. Kluci jsou sympatický i na pokec, tak pokud chcete zvědět něco víc, zde rozhovor s nimi..o jejich albu s jednoduchým názvem Increasing the Irreducible.

Realito, potřebuješ mě?

26. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu se letos již podruhé pořádá u nás ve staré strašnické škole. Je velká, opuštěná, vybydlená, secesní. Přitom považte, základní kámen se položil v roce 1907 a první studenti do školy nastoupili už v září 1908. Postavit ji trvalo pouhý jeden rok. Jak dlouho již je opuštěná nevím, ale žiju zde v blízkosti zavřené chátrající krásky s číslem 69 patnáct let a reálně ji potřebuji.

Netradiční prostory festivalu pro sdružení Čtyři dny jsou typické. Strašničáci, ještě si stihnete prohlédnout dole v chodbě školy na zdech vytvořenou časovou mapu umělcem zvaným Kakalík, kde všude se od roku 1998 festival konal. Kromě pondělí je škola pro veřejnost otevřena každý den od 14 hodin. Takže, aby toho uměleckého nebylo málo, níže video-repo z workshopu, komentované prohlídky s Františkem.. a díky Máš umělecké střevo?

..doufám, že příště taky dostanu prostor k vytvoření instalace..

Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.

Chcete psát.. pro sebe, pro generace budoucí?

Diář / Kronika



Děkujeme za odeslání!